„Dobýváme veřejný prostor s filmaři s mentálním hendikepem.“

V dokumentární dílně pro lidi s mentálním postižením natáčíme dokumenty, jejichž spoluautory i aktéry jsou lidé, kteří se obtížněji orientují v okolním světě a ve škole asi zrovna nevynikali. Řečeno politicky korektně - mají mentální hendikep. To jim ale nebrání v tom, aby měli originální a neotřelý pohled na dění kolem sebe, citlivost, zvídavost i drzost - vše potřebné pro povahu dokumentaristy či dokumentaristky. Od prvního šestiměsíčního projektu dokumentární dílny pod vedením Lindy Jablonské v roce 2010 vznikla již řada filmů, kterými chceme dokázat, že i lidi s mentálním hendikepem se mohou ve veřejném prostoru orientovat a obohacovat ho.

Více Méně

Sprostě ne, Tomášku!
2018
Ukázka z připravovaného filmu Inventury a České televize s pracovním názvem Klovací pořádek o protestním Česku roku 2012. Režie: Ivo Bystřičan a Kateřina Bubeníčková
Loco:Motion Company a Světlo pro svět
2018
Reportáž Šárky Hojakové, Josefa Fojta a Patrika Horváta z workshopu pro nevidomé organizovaného Loco:Motion Company ve spolupráci s projektem End Exclusion občanského sdružení Světlo pro svět.
Co tady točíš takový pomyslný lidi, vole?
2018
Ukázka z připravovaného dokumentu filmové dílny v Inventuře o politickém dění v České republice. Tentokrát se, po politicích v Pozemšťanech, inventurní filmaři zaměřují na pouliční protesty a demonstrace. Inspiraci pro efektivněji fungující společnost hledají i v živočišné říši. Dokument pod režijním vedením Iva Bystřičana a Kateřiny Bubeníčkové bude mít premiéru na podzim 2012.
Divadlo Inventura on the road
2018
Divadlo Inventura poprvé v zahraničí s představením Kabaret na konci světa aneb výprodej komediantů. Reportáž z počátku března o cestě do Bruselu.

Martin Vošmik

+ –

Patrik Horvát

+ –

Jsem Patrik a to stačí,
i když mám rád auta
i motorky i kola šlapací,
i rád hudbu poslouchám,
i ji dělám a tančím, jezdím
na kole, a to je vše co bych
vám o sobě prozradil. Ale
když to stačit nebude, tak
vám prozradím, že píši básně
i písně a mám rád zvířátka.
Že sem jich měl! Kočky, psy, čolky,
králíčka a teď mám jen vzpominky,
co jsem zažil, když jsem byl malý.

Aleš Koudela

+ –

Moje Aleše Koudely zájmy jsou Harry Potter a vesmír. Mám rád skupinu Weird Sister. Nazpívala Do the Hippogriff, Magic Works a This Is The Night.
Rád taky lyžuju, jezdím na brusle, chodíval jsem s tátou na florbal, rád jezdím na kole a taky rád chodím na běžky, a taky rád plavu, rád chodím na kuželky a s Doubravkou nakupovat, rád pracuju v Inventuře. Baví mě to, natáčím filmy, natočil jsem Jak se Aleš Koudela potkal s Harry Potterem, taky chodím na filmovou dílnu, točím pro sebe i pro lidi, jsem rád že je to na webu, a že se na to lidi můžou podívat, zajímá mě jak se dělají triky ve filmu. Chtěl bych taky dělat triky ve filmu. Třeba jak kouzlí hůlka. Vykouzlí moje dětství, změním se, když zestárnu, a z popela se znovu narodím.

Lenka Vochocová

+ –

Na svět přicházela dva dny, kdo ví, proč se jí nechtělo, a lékaři tvrdili, že bude nejspíš debilní. Lékaři milují diagnózy. Její maminka bojovnice z ní tu kletbu vyháněla bolestivými cviky. Lenčin otec ve slabých chvílích tvrdí, že se jí to nikdy úplně nepodařilo. Ráda si hraje se slovy, s barvami, s obrazy i s tóny. Posbírala pár titulů v oborech žurnalistika a mediální studia, a protože na médiích je pořád co zkoumat, pracuje dál na rozšiřování sbírky. Věda ji baví. Má spoustu hendikepů, o kterých se tu nebude rozepisovat. Její maminka, přestože je to rozumná žena, by k tomu řekla, že Lenčiným největším hendikepem je vzdělání, a otec by dodal, že by neměla být tak hrdá a spravedlivá, protože na to bohužel nikdo není zvědavý. K práci se zajímavými lidmi, kterým jdou některé věci pomaleji, ji jako dobrovolnici přivedlo spřátelené občanské sdružení Osa. Samozřejmě, je náruživou cinéphilkou.

Jaroslava Krpálková

+ –

Narodila jsem se v Praze. S maminkou jsem měla dobrý vztah. Po základní škole jsem nastoupila do podniku Dipra, bylo to družstvo invalidů. Dělala jsem tam školní pomůcky. Baví mě práce s koňmi, divadlo, film, příroda. Dělám v Duze keramické výrobky a někdy vytáčím na kruhu. Na podzim roku 2009 jsem začala chodit do Inventury, kde jsem hrála divadlo a měla jsem veřejné vystoupení. Teď v Inventuře pracuji 2 dni v týdnu. Pomáháme připravovat kulturní akce a podílíme se na festivalu, který bude v listopadu. Chtěla bych se v tom zdokonalovat a něco se naučit. V Inventuře budeme mít rozhlasovou dílnu. Těším se na natáčení rozhlasových reportáží na různých místech po celé republice.

Tereza Hausserová

+ –

Můžeš bejt i blbej, ale musíš si umět poradit... :-)
"Když nemůžeš, tak přidej!!" (E. Zátopek)

Josef Fojt

+ –

Jmenuji se Pepa. Narodil jsem se 12.12.1973 v Příbrami. Bydlím v domku č.12, následkem čehož mám někdy pocit, že 12 je moje osudové číslo. Než jsem se stihl narodit, prohlásil pan doktor údajně k mojí mamině: „Tak maminko, budou to asi dvojčátka." Což se naštěstí nestalo. Ještě to tak, stačí když mám často starosti sám se sebou. Z vyprávění mojí mámy si ještě pamatuji, že jsem prý nerad pil mateřské mléko. Ani nevím proč. Mám rád filmy, divadlo, humor, kreslení, muziku a dobré lidi. První film, který mě hodně ovlivnil už v mém dětství byla Vzpoura hraček od paní Týrlové.
Dost dobře si pamatuji, že už tenkrát jsem jako malý kluk přemýšlel nad tím, jak je možné, že se ty postavičky pohybují. Až později jsem se dozvěděl, že jde o animaci. Tento film mě ovlivnil natolik, že jsem v pozdějším věku zatoužil animaci se nějakým způsobem věnovat. Teď jsem si svůj sen díky Inventuře splnil. Mám za sebou několik krátkých filmů a výtvarnou spolupráci na filmu O sexu. Kromě filmů se v Inventuře věnuji i divadlu a moderování nejrůznějších akcí. Je mi tady prima díky lidem, kteří jsou tady se mnou.